THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
NOX AUREA je relativně nová švédská kapela, která na sklonku loňského roku vydala svou prvotinu „Via Gnosis“. Hudebníci jsou to již ostřílení a povětšinou vyrostlí v black metalovém podhoubí, nicméně na „Via Gnosis“ nám servírují doom metal a to ve své nejryzejší podobě, ve své pomalosti a utrápenosti. NOX AUREA nacházejí zálibu a krásu v pochmurných melodiích a míra deprese vyzařující z jejich hudby je až ubíjející. Skladby jsou dlouhé, zajímavé, vykontrastované ženským vokálem (podobně jako u jejich krajanů DRACONIAN) a především jsou prosáklé povedenou, hutnou atmosférou. To vše by bylo hezké, kdyby jejich tvorba byla více originální. Bohužel v sobě nenese nic nového, co by v trouchnivějící hřbitovní zemi nebylo už stokrát červi prolezlé. Je zde cítit silný vliv některých starších alb MY DYING BRIDE (u kterého doom metalového spolku ne…), byť se vše snaží opentlit a zamaskovat studiovými efekty. Přesto je „Via Gnosis“ povedené dílo, má v sobě veškerou esenci ponuré hudby a zajisté by byla dobrým společníkem při nočních rozjímáních na hřbitovech. Po technické, respektive zvukové stránce je naopak vše v nejlepším pořádku, ostatně jim částečně asistoval i Andy LaRocque. Doporučuji jen skalním příznivcům, častým návštěvníkům Nuselského mostu, a nebo pak posluchačům, co se chtějí ve vzpomínkách vrátit o nějakých těch deset patnáct let zpět.
5 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Solitude Productions
Stopáž: 1:09:45
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.